Mé dvojče řada 1. díl 1.: Ztráta

8. května 2009 v 17:56 | Alegra-chan

Omlouvám se hned za takovýto děj, ale.. nic mě nenapadlo. Nic, o čem bych psala..!

Ráno jsem se probudila jako první a šla jsem udělat snídani.
Pak jsem šla vzbudit ostatní. Společně jsme snídali a bavili se!

Potom jsme se šly se sestrou převléct do školních uniforem. Šly jsme ven a koukly na sebe, jak vypadáme.
Simona si nemohla odpustit svou každodenní větu: "Já jsem hezčí! Mně ta uniforma sluší více! Pche! Jsi neschopná!"
Já jsem se v duchu vždycky jejím slovům smála. "Víš, jsme dvojčata, takže.. Nám oběma ta uniforma sluší stejně!" Ani jsem nečekala na odpověď a rozeběhla se.
Simona šla pomalu v klidu. Potom si vzpomněla na to, co má v plánu po škole! Nákupy. Zaběhla rychle za tátou, ať jí dá peníze. Dostala. Ani nepoděkovala a šla zase pryč! Vůbec, ale vůbec jí nevadilo, že přijde do školy pozdě!

Po škole.
Přivedla jsem si domů kámošku. Taťka tam nebyl a ségra šla nakupovat. Tak jsme dělaly kraviny!
Potom už šla domů. Bylo 20:00 Simona se ještě nevrátila, což nebylo vůbec divné. I když, do hodiny už přijít
musí.. Obchody se budou zavírat!
22:00 Simona se vrací! No jo, jenže, kde byla tu hodinu? Nějak na to musím přijít!!! Musím ji někdy sledovat.., přece jen.. Není to poprvé, co přišla takhle pozdě.. A ke všemu si nic nenese! Žádnou tašku!

Dívala jsem se na ni z okna do doby, než otevřela vchodové dveře! Potom jsem rychle zavřela dveře a lehla si. Hned jsem usnula!

Ráno..(sobota)
Vzbudila jsem se, šla udělat zase snídani a vzbudit ostatní!
Simonina postel je prázdná! Kde může být? Je teprve šest hodin!
"Tatííí! Nevíš, kde je Simona?"
"Ne to, to nevím… Není doma?
"Není!"
"Třeba přijde."
"Když ne? Půjdu se podívat do obchoďáků… Třeba tam bude."
"Tak se hlavně TY vrať. Zítra máš narozeniny! Jo… nechodˇpřes garáž, ano?
"Jasně! Mám ráda překvápka!" Co to bude? Snad něco pěkného!! Už mi bude.. Devatenáct, jojo! A Simoně bude za měsíc osmnáct!

Hledala jsem dlouho.. do oběda. Nikde nebyla. Už jsem to chtěla vzdát, ale uviděla jsem ji! Rozeběhla jsem se k té dívce, ale… Nebyla to ona. Viděla jsem tam nějakou cestu. Šla jsem pořád dál a dál. Jakoby to nemělo konec! Po.. asi deseti minutách jsem došla na konec. Byly tam jen dveře. Otevřela jsem je a…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama